Willysem to začalo

Ještě než tak začala automobilka Willys pojmenovávat svoje modely, říkalo se "jeep" kterémukoliv terénnímu autu. Důvodem byl konkurs na víceúčelové vozidlo vypsaný americkou armádou. Zkratka pro General Purpose, tedy víceúčelové vozidlo, je G.P. a anglický mluvící jí nevysloví jinak než "dží-pí". K přepisu zkratky na jeep tak chyběl už jenom krůček. Svou roli tady navíc určitě sehrála také popularita postavičky Jeep z kreslených příběhů třicátých let minulého století, jejíž specialitou bylo procházení zdí a demolování všeho možného. Všechny, kdo si potrpí na letopočty, bude jistě zajímat jedno datum, 23. července 1941. Tehdy uzavřela společnost Willys kontrakt s americkou armádou na dodávku osobních aut pro vojenské použití. Požadavky armády dokonale splňovaly automobily Willys typu MB. Podívejme se ale o nějaký ten rok zpátky.

Jistý John North Willys se roku 1907 ujal vedení firmy Overland, která od roku 1903 vyráběla osobní automobily. O dva roky později tuto společnost přejmenoval na Willys-Overland a o další dva roky později už se mohl chlubit více než osmnácti tisíci vyrobenými prodanými kusy. Kredit společnosti neustále stoupal, ale stejně jako na celém severoamerickém kontinentu i v továrně Willys-Overland všichni pocítili koncem třicátých let minulého století krach newyorské burzy. Velkou šancí pro krachující automobilku se tak stalo výběrové řízení americké armády, o kterém už bylo zmínka. Do konkurzu na lehký víceúčelový armádní automobil se tenkrát přihlásily tři značky, American Bantam, Ford Motor Company a Willys Overland. V konkurzu tehdy zvítězila nejméně známá společnost American Bantam, která představila první vůz G.P. konstruktéra Karla Probsta, jenž navrhl jeho klasické tvary. American Bantam Company vyprodukovala necelé tři tisícovky vozů, čímž její úloha skončila. Zakázka byla posléze kvůli lepšímu zázemí přidělena Fordovým závodům. Ani to ale nebylo řešení konečné. Tehdejší poradce Franklina Delano Roosevelta, mimochodem pozdější hlava koncernu General Motors, William S. Knudsen rozhodl vybrat nejlepší řešení spojující přednosti všech tří prototypů. Čtyřválcový motor Willys Go-Devil 2.2 SV byl nejsilnější a nejpružnější. Třístupňová převodovka s dvoustupňovou redukcí, pohon všech kol, rám ze dvou podélníků a příček, otevřená karosérie bez dveří se sklopným čelním sklem, kapalinové brzdy a šestnáctipalcová kola, to všechno byly zase charakteristické znaky pro American Bantam. Když se to dalo všechno dohromady, vznikl automobil Willys-Overland Jeep MB, který vyhovoval potřebám severoamerické armády dokonale. Zkrátka pochopitelně nepřišla ani společnost Ford Motor, jež získala v rámci armádní zakázky licenci na produkci těchto vozů.

výroba Willyse   výroba Willyse   testování Willyse

Do konce 2. světové války vyrobil Willys-Overland 362 841 vozů, přičemž Ford přidal dalších 281 448 prakticky identických vozidel. Ještě před koncem války společnost Willys-Overland ohlásila, že bude vyrábět i civilní verzi osvědčeného vozu, která ponese jméno CJ 2A (Civilian Jeep). Ta se od válečného modelu vskutku moc nelišila. Zřejmě nejvýraznějším rozdílem bylo umístění rezervy, která se za zádi vozu přesunula na jeho bok. Na přání si zákazníci mohli objednat výstupní hřídele pomocných pohonů, navržených především pro zemědělské využití. Jen tak pro doplnění John North Willys zemřel roku 1935 a slavný vůz nesoucí jeho jméno vlastně nikdy neviděl.

Po válce sláva automobilky a především jejích produktů ani v nejmenším nepolevila, modely CJ 2A a zdokonalené verze CJ 3A a CJ 3B šly doslova na dračku. Své uživatelé si získaly díky univerzálnosti, která byla umocňována celou řadou doplňků a příslušenství. Díky tomu byly všechny verze označované také jako Jeep Universal. Na farmách často nahrazovaly traktory, montovaly se na ně kompresory, elektrické generátory nebo hasičské nástavby. Značku Jeep si ovšem výrobce nechal zaregistrovat až roku 1949 a ve stejném roce začala také produkce šestiválcových motorů. V té době už automobilka vyráběla kromě verzí CJ ještě pick-up State Truck a osobní Station Wagon, což byl vůbec první americký kombík s celkovou karosérií. I přes úspěch u americké veřejnosti zůstávala i nadále pro automobilku důležitým klientem americká armáda. V padesátých letech jí dodala 60 tisíc vozů Jeep MC. Ty se později staly základem pro civilní CJ 5 Universal. V padesátých letech s modelem Jeepster pokusila značka proniknout také na trh se sportovními roadstery. Přestože se jednalo o úplně jiné kategorie, jeho příbuznost s legendárnimi off-roady byla patrná na první pohled. V licenčním provedení Ebro se později uplatnil především ve Španělsku. V roce 1953 se stala automobilka Willys-Overland součástí průmyslového koncernu Kaiser. Kromě zmiňovaných automobilů se v nabídce objevil například trambusový kamion řady FC a levná dodávka Jeep Dispatcher s pohonem jedné nápravy. Model CJ 5 se vyráběl třicet let.

Na počátku šedesátých let přišla automobilka s dalším vozem, který po několika modernizacích vydržel ve výrobě také tři desítky roků. Byl jím Jeep Wagoneer / Gladiator. U tohoto velkého modelu konstruktéři poprvé uplatnili nezávislé zavěšení předních kol a samočinnou převodovku. Pod kapotu Wagoneeru zamířil zážehový řadový šestiválec Tornado, v té době jediný americký sériový motor s rozvodem OHC. Přibližně o dva roky později se šestiválců dočkaly také modely CJ Wagoneer nabízela automobilka ještě s osmiválcem Vigilante V8.

Koncem šedesátých let uspořádala automobilka jakési turné po východní Evropě, jednou ze zastávek byla mimo jiné také Praha. Z pochopitelných důvodů se u nás ale legendární automobily neobjevily. Zájem veřejnosti s politickou garniturou nic nenadělal. Jeepy se kromě Severní Ameriky vyráběly v mnoha zemích. Licence byla prodána například do Japonska, Argentiny, Brazílie, Austrálie, Francie nebo Izraele. Klasické tvary modelů CJ inspirovaly ještě další automobilky (Toyota, Nissan, Land Rover). I koncem dvacátého století byla inspirace stále patrná u některých jihokorejských výrobců.

Značka Jeep se během své existence stala majetkem několika koncernů. Už zmiňovaný Kaiser prodal značku roku 1970 automobilovému koncernu American Motors, jenž následně rozvinul nejen výrobu terénních vozů, ale zkušenosti z výroby off-roadů uplatnil i při vývoji prvního amerického osobního vozu s pohonem všech kol AMC Eagle. Výroba koncernu byla rozdělena na dvě větve, civilní modely se vyráběly v Toledu, vojenské ve státě Indiana ve městě South Bend. Druhá větev koncernu AM General se později osamostatnila a připravila pro armádu nástupce vojenských Jeepů, vozy Hummer. V roce 1970 skončila výroba slavného čtyřválce Hurricane a do věčných lovišť se odebraly rovněž vidlicové šestiválce. Musely uvolnit místo novým šestiválcům řadovým a veliký zájem byl i o osmiválce velkých objemů a vysokých výkonů.

S absolutní novinkou přišla automobilka roku 1973, byl jí pohon všech kol Quadra Trac. Ten na rozdíl od minulých pohonů dovoloval každému kolu vlastní otáčky. Uzávěrky diferenciálů byly ale i tak samozřejmě k dispozici. Model Wagoneer doplnil menší Cherokee v podobě menšího CJ 5.

Koncem 70. let se dostala automobilka do těžkostí, které vyřešila až další fůze. Ve finanční krizi se však značka potácela sedm let. Až v roce 1987 se dostala pod křídla společnosti Chrysler Corporation. Ještě předtím se však automobilka snažila, seč jí síly stačily. Na svět přivedla nový Cherokee, první se samonosnou karoserií, a silnice začal brázdit také nástupce řady CJ, model Wrangler. Vlajkovou lodí značky zůstával i nadále Wagoneer. Vyráběl se až do roku 1992. Až v roce 1993 jej nahradil zcela nový Grand Cherokee, což byl mimochodem první terénní vůz s airbagem řidiče. Model Cherokee prošel výraznou modernizací v roce 1997, tedy o rok později než Wrangler. Ten se vrátil ke klasickým kulatým světlům a listová péra byla nahrazena vyvinutými pružinami.

V devadesátých letech se podařilo značce Jeep výrazně uspět také na evropském trhu, kde je stejně jako v Severní Americe nejúspěšnější Grand Cherokee. Konec konců na starý kontinent přesunula i část produkce těchto luxusních vozů. Ty se vznětovým motorem se ve spolupráci s firmou Steyr-Daimler-Puch montují ještě v Argentině, Egyptě, Číně, Thajsku, Malajsii, Indonésii a Venezuele. Po fůzi automobilek Chrysler Corporation a Daimler-Benz v roce 1998 se také Jeep pohlíží poslední dobu čím dál víc do nedaleké budoucnosti. Prakticky na každém světovém autosalonu představí studii, o jejíž sériové výrobě se pak dlouho spekuluje. Příznivci značky už dva roky čekají na zprávy o dalším osudu obřího konceptu Rescue, fanoušci pick-upů by zase jistě moc rádi viděli v prodejnách automobilky po všech stránkách originální Gladiator.